Mý tři chlupatci jsou každý jiný a stejné jsou i reakce na ně. Člověk si řekne pes jako pes, ale skutečnost je jiná a předsudky jsou hrozná věc. Bohužel. Já si dnes spíš než vzezření psa všímám jeho páníčka a pokud mi nesedí on, jsem opatrnější i v kontaktu s jeho pesanem, protože úsloví: "Jaký pán, takový pes", shledávám jako čím dál tím pravdivější. 

    Pokud projdu místní promenádou s Gárošem, lidé mi ustupují - straní se - schovávají děti. Jdu-li touto cestou s ANDYM je reakce opačná, je na nich vidět jak se rozplívají nad jeho roztomilostí. Na AGieska je reakce, byť je černý, neutrální - pravděpodobně proto, že jim připomíná štěně něměckého ovčáka a štěňátka jsou přeci roztomilá. Tyto reakce se liší podle oblasti, protože například v PLoskovicích při keramických trzích se dospělý i děti rozplívali nad Gárošem a na ANDYho vůbec nereagovali, byl pro ně vzduch.

    Takže pokud dáte hodně na veřejné mínění a pokud se budete chtít zalíbit všem, najděte si v útulku roztomilého bílého chlupatého psíka a ovčorota nechte osobnosti, která je to schopna unést.  

 Americké zvířecí útulky trápí "syndrom černých psů"

 vydáno: 13.04.2008, 10:04 | aktualizace: 13.04.2008 10:12

New York - Když Aaron Jones venčí Gozera, svého křížence rottweilera s loveckým psem, přecházejí lidé ulici, aby se mu vyhnuli. Matky zvedají děti do náručí. Jeden motorista dokonce vyroloval okénka a rychle ujel, když psa zahlédl. Jedna žena začala ječet, píše agentura AP.

"Je to ten nejmilejší pes, jakého znám," říká třiatřicetiletý Jones z kalifornského Oaklandu. "Je těžké pochopit, čeho se všichni bojí," dodává. Gozer není agresivní, nevypadá zle a neštěká. Lidi se ho bojí jednoduše proto, že je velký a černý, a to potvrzují i zaměstnanci zvířecích útulků. Velcí, černí hafani jako je Gozer, mají mnohem větší problém než všichni ostatní psi najít nový, šťastný domov. Některé útulky pro to dokonce mají označení: Syndrom velkých černých psů.

Nikdo tento problém nesleduje v celonárodním měřítku a jednotlivé útulky obvykle uchovávají jen omezené údaje o

velikosti, rase a barvě psů, kteří byli předáni novému majiteli nebo utraceni, uvádí Americká společnost pro předcházení krutosti na zvířatech (ASPCA). "Ale tohle slyšíme z útulků nejčastěji," říká Stephen Musso, výkonný viceprezident ASPCA, "velcí černí psi se prostě nedají udat."

V městském zvířecím útulku v arkansaském Rogersu tvoří velcí, černí psi s železnou pravidelností valnou většinu zvířat, která se každý měsíc utrácejí. Minulý měsíc třináct ze čtrnácti utracených psů byli - ano, správně, velcí a černí, většinou labradoři, kříženci německých ovčáků, kříženci pitbullteriérů a rottweileři.

Problém není jen v tom, že velcí psi mohou nahánět strach. Zaměstnanci psích útulků se shodují, že černí nebo tmaví psi se velmi špatně fotí pro online nabídkové seznamy

. Ve špatně spoře osvětlených kotcích jsou ve stínech sotva vidět a starší psi s šedými chlupy kolem čumáku vypadají na fotkách příliš staře a rozhodně ne tak roztomile jako malí, chundelatí psíci.

A pak je tu ta jejich pověst. Motiv velkého, tmavého psa roznášejícího zkázu je vděčnou součástí knih, filmů i folklóru tak rozdílného, jako je Pes Baskervillský, Harry Potter

či Přichází Satan. Dokonce i obvyklá tabulka "Pozor, pes!" zobrazuje velkého, černého psa s vyceněnými zuby a slinami potřísněnými čelistmi.

Lidé se často bojí tmavých psů, protože je těžké přečíst jejich výraz, říká Paul Nicosi, odborník na psí chování ze zvířecího útulku Bide-A-Wee v New Yorku. Bez viditelného obočí může být hravé psí zašklebení mylně považováno za rozzuřený výraz, vysvětluje. Podle Josepha Gianniniho, majitele chicagského denního střediska pro venčení psů se také možná lidé podvědomě vyhýbají velkým černým psům, protože se jim nelíbí, co by takový psí mazlíček mohl naznačovat o povaze svého majitele.

"Když venčím jorkšírského teriéra, tak se ke mně kolemjdoucí rozhodně chovají jinak, než když venčím velkého rottweilera nebo tmavého křížence pitbulla," říká. "Podíváte se na majitele velkého, tmavého psa a napadne vás: ´Uf, tohle je drsnej chlápek. Jemu a tomu zlýmu psovi bych se měl radši vyhnout´," dodává.

Svoje o tom ví i Alex Yaffe, který v Oklahomě založil Heartland Lab Rescue, síť pomáhající opuštěným labradorům. Pitbullové a labradoři jsou odolní psi, kteří mívají pět a více štěňat v jediném vrhu, což vede k jejich přemnožování. Jednomu z černých labradorů v jeho útulku, psovi jménem Coal - Uhel - trvalo šest měsíců, než našel nový domov, a to přesto, že měl velmi přátelskou povahu a skvělá doporučení. "Byl jednoduše černý," říká Yaffe. "To bylo jeho jediné provinění."

Autor: ČTK
www.ctk.cz